mezičas

jako když vítr zpívá
a málokterý ze stromů vydrží s kamennou tváří
až k prasknutí jsem já bez hnutí

jako když déšť si hlídá
jestli řeka má co pít a břehům po slunci se stýská
až k utonutí ve vlnách vysychám

čekám
až se listy obrátí
a já...

jako když skála dýchá
do rytmu spánku hadů, jim kůži teplem pohladí
až k nehybnosti já se nepřestávám třást

jako když nebe prostírá
do barev, co ptákům křídla zasytí
až do natažených rukou a výš já nosím závaží

čekám
až se listy obrátí
a já zasadím do starého nové